neděle 26. března 2017

Piata loď


Autor: Monika Kompaníková

Nakladatelství: Artforum

Rok vydání: 2010 (originál)

Piata loď. Krátká kniha se silným příběhem, kdy vám po dočtení knihy rozhodně nebude připadat, že je popsaný jen na 190 stránkách. Ne, tento příběh ve vás zanechá zvláštní pocit ještě dlouho po dočtení.


Román od slovenské spisovatelky Moniky Kompaníkové slaví úspěchy v zahraničí. Jeho filmové zpracování totiž obdrželo cenu Křišťálového medvěda na berlínském festivalu Berlinale. A tím rozhodně nekončí.

Příběh je mrazivý, zvláštní, nic podobného jste ještě určitě nečetli. Hlavní postavou je dívenka Jarka, kterou její máma měla už v šesnácti letech. Jelikož se však ani jí nedostávalo od její mámy tolik potřebné lásky, tak ani ona se k Jarce nechová pěkně. Přesněji řečeno, vůbec se o ni nestará. Jarka je kolikrát sama doma i několik dní bez jídla a čistého oblečení. 
Na jednu stranu jí kamarádi závidí, že má takovou volnost - na druhou stranu by s ní asi určitě nikdo nechtěl měnit. Dívence se změní její dosavadní život, když na stanici potká ženu, která jí přenechá svá dvě malá miminka. Jarka na ní nejdříve poslušně čeká, když ovšem dlouho nejde, dojde jí, že je na ní, aby se o miminka postarala. Jestli je to ovšem dobrý nápad se dozvíte, když budete pokračovat v knize...

Piata loď popisuje skvělým způsobem smutný život nemilované holčičky, která neznala nic jiného,
než neustálé hádky, hlad, nedostatek peněz a samotu. Nikdo ve škole se s ní téměř nebavil, nikdo ji neměl rád.
Jak se tedy musela cítit, když ji konečně někdo potřeboval? Když ji konečně někdo měl rád? Není proto divu, že se miminek ujala pouze s lehkým strachem. Po chvíli si na starání se o ně zvykla. To už ovšem problémy spojené s tímto ,,únosem'' začaly narůstat. Jarka ani neví, do čeho se zamotala. Situace se navíc ještě více zkomplikuje, když si k sobě přizve i malého Kristiána, který utekl z domova od své přehnaně starostlivé mámy.

Příběh i styl psaní Piatej lodi je velice zvláštní a originální. V příběhu nikdy nevíte, na čem jste a co se stane na další stránce, natožpak v další větě. Zaručuji vám, že budete napjatí, jak příběh skončí a s Jarkou budete vše prožívat. 
Příběh vám zaleze pod kůži, dokud ho celý nepřečtete. Vůbec netuším, jak mám knihu hodnotit. Když jsem si ji kupovala, v anotaci se psaly jediné dvě věty. Nic víc. A o to více jsem byla zvědavá, co se v knize bude dít. Opravdu, i přesto, že jsem z příběhu stále lehce zmatená, si myslím, že toto dílo je velmi dobré. 
Rozhodně to není nic typického, co by se nacházelo na každé poličce knihkupectví, to nečekejte. Ale v konečném důsledku se mi to doopravdy líbilo.


Hodnocení:
7/10




Continue reading Piata loď

úterý 21. března 2017

Hybatelé


Originální název: Ghostwritten

Autor: David Mitchell

Nakladatelství: Mladá fronta

Rok vydání: 2016, 1999 (originál)

Člen zvrácené sekty instalující bomby v tokijském metru. Mladík prodávající jazzové desky v zapdlém krámku. Žena bydlící celý život na Svaté hoře či zlodějka uměleckých děl v Petrohradu. Tyto zdánlivě odlišné osoby vždy spojuje jedna malá nitka, která nakonec prováže všechny příběhy dohromady.


David Mitchell je jedním z nejtalentovanějších současných britských autorů, jehož díla se vyznačují především politickými názory a přesnou provázaností jednotlivých příběhů. 

Hybatelé jsou jeho prvotinou, napsanou roku 1999, která ihned dostala obdiv lidí po celém světě, čímž se David Mitchell vyhoupl na vrchol, po němž se posouvá stále jen nahoru.
Kniha Hybatelé se zabývá devíti příběhy s naprosto odlišnými a osobitými hrdiny. Každý z nich má nějaké tajemství, nějaký životní postoj, ale každý jeden hrdina je provázaný s dalším, až nakonec vytvoří jeden celek. 
Příběhy se zabývají společností a lidmi, které ji ovlivňují. Máme tak možnost podívat se do nitra člověka, který se připojil k nebezpečné sektě, která plynem zabíjí cestující v tokijském metru, protože to jejich neomylný ,,vůdce'' přikázal. V jednom z dalších příběhů nám David Mitchell ukazuje zase mladou ženu kradoucí umělecká díla, která poté nahradila za velmi přesné padělky. 
Příběhy jsou zasazeny především do bouřlivé Asie v rozpětí mnoha let. S přesností popisuje tamější kulturu a neuspokojivou společenskou situaci, proti níž se většina hrdinů snaží nějakým způsobem bojovat.
Je znát, že David Mitchell v této knize ještě úplně ,,neprokoukl'' - přece jen, je to jeho prvotina. Nicméně spoustu prvků, a to především jeho typickou provázanost příběhů, můžeme pak vypozorovat i v Mitchellově nejznámějším a - dalo by se říci - nejlepším díle Atlas mraků, kde už jsou ovšem postavy mezi sebou mnohem více a promyšleněji provázané. 
To nic nemění na tom, že debutová kniha a její autor si právem zaslouží obdiv. David Mitchell píše svým osobitým stylem, který každý pozná, ale nikdo se ho nesnaží napodobit. David Mitchell je totiž jenom jeden. 
A já jen doufám, že ve své tvorbě bude ještě dlouho pokračovat.

Za knihu moc děkuji vydavatelství Mladá fronta! Knihu si můžete koupit zde.


Hodnocení:
7/10


Continue reading Hybatelé

středa 15. března 2017

, ,

Souboj knih - Thanks For The Trouble vs. We All Looked Up

Zdravím, mí milí čtenáři!
V dnešním souboji knih se podíváme ,,na zoubek'' knihám od spisovatele Tommyho Wallacha, a to We All Looked Up (Všichni jsme hleděli vzhůru) a Thanks For The Trouble (v češtině nevyšla).



Jak jsem se ke knihám dostala


Co se týče We All Looked Up, hořečně mi ji doporučovala prodavačka v londýnském knihkupectví. Prý se jí moc líbila, má v sobě nějaké kouzlo, říkala. A tak jsem se nechala přesvědčit. Samozřejmě to nebylo z poloviny kvůli krásné obálce, ehm ehm.



Thanks For The Trouble jsem si zase koupila v New Yorku (páni, to jsem si ani neuvědomila, že obě dvě knihy mám ze zahraničí!). V nádherném Strand Bookstore na mě kniha svou krásnou obálkou přímo volala, abych si ji pořídila. Když už jsem od spisovatele četla jednu knihu, tak jsem si řekla, že bych mohla vyzkoušet i druhou. A navíc tam byl jeden malý bonus - kniha je podepsaná samotným autorem!



Příběh


We All Looked Up je dramatický příběh party čtyř lidí, spíše dospívajících, kteří čekají, až na Zemi sapdne očekávaný meteorit, který všechny vyhubí. Každý z nich je jiný, každý má jiný názor na život, každopádně dohromady nakonec tvoří vcelku dobrou partu. Co byste ovšem dělali vy, kdybyste věděli, že zanedlouho nebude existovat nic z toho, co jste doposud znali?

Zatímco We All Looked Up je velmi dramatický příběh, Thanks For The Trouble je odlehčená, vtipná  kniha o Parkerovi, který potká krásnou a tajemnou Zeldu, která o sobě tvrdí, že je starší, než vypadá. Asi o 200 let. Uvěří Parker ovšem jejím ,,povídačkám''?



Postavy


Postavy v obou knihách byly vcelku sympatické - musím ovšem říct, že postavy z Thanks For The Trouble mi více přirostly k srdci, byly ,,bližší" normálním dnešním teenagerům.

Obálka


V tomto případě se nemohu rozhodnout pro vítěze, obálky obou knih jsou krásné a přesně vyjadřují příběh.



Konečný verdikt


I přesto, že se většinou přikláním k dramatickým a napínavým knihám, v tomto případě musim vybrat Thanks For The Trouble. Bylo to upřímnější, zábavné a byla jsem velice překvapena, jak moc se mi kniha líbila!


zdroje: www.weheartit.com





Continue reading Souboj knih - Thanks For The Trouble vs. We All Looked Up

neděle 12. března 2017

Čteme v angličtině - Malý princ (3. díl)

Zdravím, mí milí čtenáři!
Vítám vás u dalšího dílu Čteme v angličtině, tentokrát se podíváme na třetí kapitolu Malého prince!


revealed - odhaleno
for instance - například
complicated - komplikovaný
modestly - skromně
broke into a lovely peal of laughter - propukl v krásný hlahol smíchu
misfortunes - neštěstí
a gleam of light - záblesk světla
impenetrable mystery - neproniknutelné tajemství
abruptly - náhle
he sank into a reverie - ponořil se do snění
contemplation - rozjímání
a string - řetěz
a queer idea - podivný nápad
wander off - utéct
earnestly - vážně





Continue reading Čteme v angličtině - Malý princ (3. díl)

sobota 4. března 2017

Divoká píseň


Originální název: This Savage Song

Autor: Victoria Schwab

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2017, 2016 (originál)

Žánr: YA, fantasy, dobrodružné

Máte chuť na fantasy příběh plný nadpřirozených příšer, dystopického prostředí a lehkého závanu romantiky? Pak se vám Divoká píseň od Victorie Schwab bude jistě líbit.


Kniha Divoká píseň (This Savage Song) vyvolala v zahraničí velký poprask mezi mladými YA čtenáři. Naprosto totiž splňuje všechny znaky tohoto žánru. Nový, neokoukaný svět budoucnosti, odvážné hlavní postavy a nějaké ty nadpřirozené bytosti. Dokonalá souhra, nemyslíte?

Na začátku se seznamujeme s Kate a Augustem. Kate už navštívila šest internátních škol a konečně se vrací do města Verity k jejímu tátovi, který je velitelem jedné části města, které je odděleno švem. V druhé části města žije August, jeden z druhů příšer, kteří se po setmění pohybují po Verity, lační po krvi a duších. 
August je ovšem sunajem, který odmítá své já. Nechce být příšera. Nechce se stále jen skrývat. Proto ho jeho ,,otec'' Henry, velitelem druhé části města, pošle do školy. Proč? Tam se může seznámit s Kate, vetřít se jí do přízně a postupně ji ovlivňovat... 
Nic ovšem nevychází tak, jak bylo zamýšleno. A nedá se úplně říct, že by se Kate a August nenáviděli. Kdo je tedy ten pravý nepřítel?

Když jsem se do knihy pouštěla, snažila jsem se nemít žádná očekávání. Moc dobře totiž znám pocit, kdy jsou má očekávání nenaplněna a já knize dám nízké hodnocení, i přesto, že by bez očekávání byla obstojná. Snažila jsem se nemyslet na nespočet fotek na zahraničních bookstagramech, na nespočet doporučení všude kolem. A vyšlo to.

336 stránek uběhlo jako voda, ani jsem se nezastihla, že už jsem téměř u konce. Nebylo to jen tím, že jsem se snažila odpoutat od jakéhokoliv očekávání - věřím, že to bylo i díky tomu, že Divoká píseň nabízí něco jiného. Jistě, základ je všude stejný - dystopická budoucnost, hlavními postavami jsou kluk a dívka, kteří bojují buď mezi sebou, nebo se spravedlností. 
V tomto případě mezi Kate a Augustem nevznikl vztah, který by se u těchto typů knih dal očekávat. Možná i proto jsem byla příjemně překvapená. Kate i August byli vcelku sympatickými hrdiny, dalo by se říci, že August byl na kluka dosti nezvyklý, ale byl snad ještě sympatičtější než Kate. 
Příběh měl spád, dobře se chápal, nevracel se moc do minulosti - pouze do doby, kdy Kate byla malá. Nebylo v něm příliš (zbytečných) informací a detailů. 
Napětí ke konci knihy stoupalo, autorka si nechala i otevřená dvířka pro další díl (který vyjde tento rok). 

Divoká píseň sice spadá do kategorie YA, čímž by mohla být někým odsouzena, ale věřte mi, že tato kniha vybočuje. Je to příjemné čtení, má spád a já se těším na další díl.

Hodnocení:
7/10


Za recenzní výtisk moc děkuji vydavatelství CooBoo! Knihu si můžete koupit zde.



Continue reading Divoká píseň