úterý 12. července 2016

Slade House

Autor: David Mitchell

Nakladatelství: Sceptre

Rok vydání: 2015 (originál)














Obsah

Slade House není jen obyčejný dům. V tomto domě se totiž něco děje. A tím něčím je to, že poslední říjnovou sobotu každých devět let někdo do tohoto domu vkročí a už se nikdy nevrátí. Není s podivem, že tento dům se objevuje pouze v tento speciální den. A tak dům vzal duše mámě a jejímu synovi Bishopovým, policajtu Gordonovi, nešťastné studentce Sally i její sestře Freye. Co se v tomto domě vlastně děje?
Slade House z pera světoznámého spisovatele Davida Mitchella (autora knihy Atlas mraků) mě zaujala nejen svou obálkou, ale i anotací. Prostě a jednoduše jsem měla chuť na napínavý a děsivý příběh. A kniha přesně vyhověla mým požadavkům.

Příběh začíná roku 1979, kdy do tajemného domu v zapadlém anglickém městečku zavítá máma a její syn díky pozvání od velevážené lady. Zpočátku je všechno, jak má být, jsou jen malé potíže s hledáním domu, ale po jeho nalezení a vřelém přivítání se oba dva uklidní. Zatímco máma jde hrát do pokoje na piano, její syn se mezitím musí zabavit se ,,synem'' lady. To, co se ovšem stane potom, vůbec nečekal. Jakýmsi ,,zázračným přenesením'' se dostane do jiné dimenze a všechno, čemu věřil, se začíná rozpadat. Je uvězněný ve svém vlastním těle, a i když se chce bránit a je - dalo by se říci - při smyslech, nemůže nic dělat. Proti němu stojí mnohem mladší lady a její mnohem starší syn. Vypadají velmi podobně. Jsou to dvojčata. A tato dvojčata už léta za každých devět let poslední zachmuřenou říjnovou sobotu vyberou jednu oběť, které vysají duši. A můžou tak být dále nesmrtelní

Something oozes out and hovers there, a blob the size and shape of a golf ball, right in front of my eyes. It's almost see-through, like gel, or egg white, and filled with shiny grains of dust, or... God, it's beautiful.
Něco se prosákne ven a vznáší se, koule velikosti a tvaru golfového míčku, přímo před mýma očima. Je to téměř průhledné, jako gel nebo bílek a naplněné zářícími zrníčky prachu nebo... Bože, je to nádherné. 

David Mitchell znovu dokazuje, že je jedním z nejlepších současných spisovatelů, který si právem zaslouží chválu. I přesto, že tato kniha je vcelku krátká (tedy, pokud 233 stránek považujete za krátkou - já tedy ano!), je plná napínavých a nečekaných momentů, které vás nutí číst dál a dál. Příběh je poskládaný z pěti různě dlouhých ,,povídek'', které na sebe ovšem navazují a ukazují nám, jak každá oběť těchto zákeřných nesmrtelných dvojčat umřela. Tedy spíše jak oběť nachytali, aby jim uvěřila a mohli jí vzít duši. 

V knize byl opravdu vidět charakteristický styl psaní Davida Mitchella, protože mi to strukturou v mnohém připomínalo asi jeho nejznámější dílo Atlas mraků. Stránky ubíhaly rychle a já se ani nenadála a už jsem byla na konci knihy. Možná díky tomu, že byla krátká. Nebo spíše díky tomu, že se mi opravdu líbila. Děsivé příběhy vyhledávám, ale musím říct, že příběh napsaný v takovém stylu jsem ještě neviděla. Je sice pravda, že jste v podstatě vždy tušili, jak jednotlivé příběhy dopadnou (tedy až na poslední - tam se vygraduje velké finále), ale šlo tam hlavně o průběh. O to, jak dvojčata dokázala vytvořit obraz něčeho, co se vlastně na daném místě ani nenacházelo.

A proto se mi toto skvělé dílo tak líbilo. Nemám v podstatě žádné výtky a určitě bych ho doporučila milovníkům děsivých, lehce fantastických příběhů.




Hodnocení:
9/10




0 komentářů, za které jsem ráda!:

Okomentovat

Děkuji moc za přečtení a okomentování! :)