neděle 19. listopadu 2017

Birthday Girl


Autor: Haruki Murakami

Nakladatelství: Odeon

Rok vydání: 2017, 2002 (originál)

Haruki Murakami je v současné době jedním z nejznámějších autorů. Je známý především svou literární tvorbou, ale sem tam publikuje i povídku. Jednou z nich je Birthday Girl, kterou jsem měla tu možnost si přečíst.

Na necelých 80 stránkách se vypráví příběh o dívce, která právě oslavila 20. narozeniny. Musí je ovšem trávit v práci, což jí v konečném důsledku zase tolik nevadí. Jelikož se jejímu nadřízenému udělá špatně, je na ní, aby dovezla večeři starému pánovi v přesně stanovený čas. Dívka přijde před dveře jeho pokoje a pán ji pozve dovnitř. Po krátkém rozhovoru jí oznámí, že jí může splnit jedno přání. Dívka tomu moc nevěřila, ale přeci jen si něco přála.
Zajímalo by vás, co to bylo?
To už si musíte domyslet sami.

Na každé druhé stránce jsou také zajímavé ilustrace od německé ilustrátorky Kat Menschik, která ilustrovala i další Murakamiho povídky, které vyšly v češtině, jako Podivná knihovna, Útok na pekárnu a Spánek. 

Povídka to tedy není nijak dlouhá, příběh je tajemný, a přesto jednoduchý, ale někoho může trošku rozlítit, že se nedozví přímo od autora, co si dívka přála. 

Knihu považuji za zajímavé zpestření, byla to má první kniha od Murakamiho. Jsem si jistá, že z takto krátké povídky nelze posoudit, jestli se mi jeho tvorba bude líbit, či ne. Už nyní se těším, až si přečtu jeho světoznámé romány!

Hodnocení:
8/10

Za knihu moc děkuji Euromedii! Knihu si můžete koupit zde.




Continue reading Birthday Girl

čtvrtek 16. listopadu 2017

Zaprodanec


Autor: Paul Beatty

Nakladatelství: Odeon

Rok vydání: 2017, 2015 (originál)

Co kdyby se vaše město ze dne na den vymazalo z mapy? Měli byste pocit, že jste méněcenní? Byli byste naštvaní, že jste pouze jakousi součástí většího města? 


Zaprodanec od Paula Beattyho zaznamenal minulý rok veliký úspěch. Byl totiž vyznamenán prestižní  Man Booker Prize (a ano, na tuto cenu byl nominován i Malý život, jak už jste ode mě jistě mnohokrát slyšeli). Pozitivními a oslavnými recenzemi se nešetřilo a já nedělala nic jiného, než že jsem každý den chodila do knihkupectví a váhala, zdali se do knihy pustit, či nikoliv. Dobře, možná trošku přeháním, ale přemýšlela jsem o ní velmi dlouho. Bála jsem se totiž černošského slangu v angličtině. Bála jsem se tak dlouho, až kniha vyšla v češtině. A já už neváhala ani minutu.

Zaprodanec je příběh odehrávájící se v Americe 60. let 20. století. Hlavní hrdina žije odmala ve městě jménem Dickens. Dickens je nesmírně malé město, kterým lidé v podstatě jen projíždějí, když jedou do Los Angeles. Hrdina (pokud si dobře pamatuji, v knize není zmíněno jeho jméno) vyrůstá se zvláštním otcem, který na něm zkouší různé psychologické pokusy. Jeho výchova je tedy nadmíru zvláštní. 
Dickens ovšem jednoho dne přestane existovat. Tedy, ve fyzické podobě stále je, ale na mapách není. A to se hrdinovi nelíbí. A tak se rozhodne vyřešit tento problém po svém, kvůli čemuž se na prvních stránkách knihy objevuje před Nejvyšším soudem USA. Proč?
Za pokus o obnovení otroctví a zavedení rasové segregace v místní škole.
Dostane nakonec Dickens zase zpátky na mapu?

Zaprodanec je nesmírně zvláštní kniha. 
Tak zaprvé - připravte se na sprostá slova na téměř každé stránce. A když už ne sprostá slova, tak slovíčka z černošského slangu. 
Zadruhé - příběh je napsaný zvláštním způsobem. I když jsem dočetla poslední slovo poslední věty, tak jsem netušila, co si o knize myslet. Líbila se mi? Nelíbila?
Musím se asi přiklonit spíše k druhé možnosti. Dost tomuto rozhodnutí napomohl fakt, že jsem o knihu tak dlouho stála. Už zase za vše může přehnané očekávání!

Chápu, proč kniha vyhrála Man Booker Prize - i přesto, že se odehrává v minulém století, řeší problém, který je v podstatě stále akutální, a to otázku ras. 
Mě bohužel neoslovila. 


Hodnocení:
6/10

Za knihu moc děkuji Euromedii! Knihu si můžete koupit zde.









Continue reading Zaprodanec

neděle 29. října 2017

Jen zvířata


Autor: Ceridwen Dovey

Nakladatelství: Paseka

Rok vydání: 2017, 2014 (originál)

Myslíte si, že příběhy dokážou vyprávět jen lidé? Že je mohou vyprávět jen živí? Tak to jste v obou případech na hlubokém omylu.


Australská autorka Ceridwen Dovey vyvolala v literárním světě poprask už jen svým debutovým dílem s názvem Blood Kin, který byl přeložen do 15 jazyků. Její druhá kniha, Jen zvířata (Only The Animals), už stihla posbírat mnoho cen. A čeští čtenáři si ji konečně také mají příležitost přečíst!

Jen zvířata je kniha plná povídek. Ne tak ledajakých. Vypráví je totiž duše zemřelých zvířat. Můžete se tak dozvědět nejen osud delfínice, ale například i šimpanza, velblouda či želvy. Každý z nich zemřel na jiném místě, v jiných podmínkách, za jiných okolností a v jiný rok (či století). 

Příběh želvy se bude obzvláště líbit milovníkům knih, především z toho důvodu, že želva čirou náhodou cestuje po různých spisovatelích, kteří se o ni starají každý svým osobitým způsobem. Takto se octne kupříkladu u Virginie Woolfové pár roků před její sebevraždou. 

Kniha také poukazuje na to, že i zvířata přemýšlejí jako lidé, i ony mají své starosti, i ony mají city, cítí bolest, pýchu či radost. Vnímají problémy na světě stejně tak, jako my, proto autorka ani nevynechala poukázání na společenskou situaci v každé povídce. 

Jen zvířata je kniha vhodná pro všechny citlivé duše, především pro citlivé duše milující zvířata. I přesto, že je jasné, jak každá povídka skončí, stejně si připravte k sobě balíček kapesníčků. Budete ho potřebovat. Tak jako já.


Hodnocení:
8/10

Za knihu velmi děkuji Nakladatelství Paseka! Knihu si můžete koupit zde.







Continue reading Jen zvířata

neděle 17. září 2017

Made You Up


Autor: Francesca Zappia

Nakladatelství: Greenwillow

Rok vydání: 2017, 2015 (originál)

Žánr: YA

Co kdybyste si nikdy nebyli jisti, zda-li to, co vidíte na vlastní oči, je skutečné? 


Americká autorka Francesca Zappia začala psát příběh Made You Up (Uvnitř mé hlavy) když jí bylo pouhých osm let. Kniha po vydání zaznamenala neskutečný úspěch a autorka už má nyní na kontě další bestseller s názvem Eliza And Her Monsters (v češtině zatím nevydáno).

Příběh se zabývá mladou Alex, která nastupuje do posledního ročníku na novou střední školu. Dívka s kečupově rudými vlasy a optimistickou, až lehce přidrzlou povahou. Mohlo by se zdát, že někdo takový bude ve škole oblíbený, ať už je nový, či ne. To ovšem není Alexin případ. Alex totiž trpí schizofrenií. Nikdy si proto není jistá, jestli to, co vidí, je pravda či jen přelud, co se vytváří v její hlavě. 
Alex s touto poruchou žije už od útlého věku, ale začíná být unavená z toho, že všude musí toto tajemství skrývat. A ještě víc z toho, že když se někdo náhodou její tajemství dozví, nenechá na ní niť
suchou. Alex si ovšem na nové škole konečně začíná připadat alespoň trochu chtěná. Trochu oblíbená mezi novou skupinou přátel. Navíc potkává Milese, kluka s pronikavě modrýma očima, o němž si byla jistá, že byl jen přelud, když ho v mládí potkala.
Její schizofrenie se ovšem čím dál zhoršuje. Jak dlouho ještě bude moci fungovat, než nebude schopná rozeznat rozdíl mezi realitou a sny?

I didn't have the luxury of taking reality for granted. And I wouldn't say I hated people who did, because that's just about everyone. I didn't hate them. They didn't live in my world. But that never stopped me from wishing I lived in theirs.
Neměla jsem luxus v tom, že jsem mohla brát realitu za samozřejmou. A nemůžu říct, že jsem nenáviděla lidi, kteří mohli, protože to by byl každý. Ne, že bych je nenáviděla. Nežili v mém světě. Ale nikdy mě to nezastavilo v tom, abych si přála žít v jejich. 

Když byl v České republice obrovský ,,boom'' kolem této knihy, nijak mě to nezasáhlo. Byla jsem přesvědčená, že se jedná o další teenage románek, který sice pobaví, člověk si u něj odpočine, ale ihned po přečtení začíná zapomínat detaily a po týdnu už si nepamatuje téměř nic.
Což v případě této knihy pravda je i není.
Poté, co autorka vydala další knihu, již zmiňovanou Eliza And Her Monsters, konečně jsem ji začala registrovat. Všichni říkali, jak je tato kniha úžasná a jak je potřeba si ji přečíst. Já jsem ji ovšem nemohla nikde sehnat. A tak, když mi padl zrak na paperbackové vydání Made You Up, spontánně jsem si knihu koupila, bez větších očekávání. Tedy, rozhodně menších, než mám od Elizy. 
Už na prvních stránkách poznáte, že tento příběh není míněný pro dospělé. Není rozhodně míněný pro ty, kteří nečtou (či dokonce odsuzují) YA literaturu, pro níž je typické středoškolské prostředí a milostné vztahy, k tomu nějací ti tajemní kluci a zlé holky. 
Pro mě ovšem četba této knihy byla opravdu jakýmsi odpočinkem. YA knihu už jsem vcelku dlouho nečetla, takže jsem byla ráda, že mi nějaká kniha nezpůsobila zlomené srdce, jaké mi naposledy způsobil můj drahý Malý život. K typickým detailům YA literatury se ovšem přidal prvek, který pro ni není až tolik typický, a to sice psychický problém, konkrétněji řečeno schizofrenie. I přesto, že to může nyní vyznít špatně, knihu to dělá zajímavější a napínavější. 
Autorka si s námi hraje hru a my sami se poté dostáváme do situací, kdy si nejsme jisti, zda-li to, co Alex vidí, je pravda či nikoliv. To mě na příběhu velmi bavilo.

Jinak ovšem knihu hodnotím jako lehký nadprůměr, žánru YA se to trochu vymykalo, ale přesto si myslím, že spoustu detailů do týdne zapomenu. Už teď jsem ale zvědavá, jak se mi bude líbit Eliza And Her Monsters.


Hodnocení:
6/10






Continue reading Made You Up

pátek 8. září 2017

Tekutý písek


Autor: Malin Persson Giolito

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2017, 2016 (originál)

Žánr: thriller

Rozhodovat o vině či nevině je nesmírně těžká věc. Mnohdy se ovšem soud nepodaří přesvědčit o tom či onom, protože je málo důkazů, obžalovaný působí nepřirozeně, svěděk vypovídá natolik přesvědčivě, že nic jiného není třeba. V knize Tekutý písek se dostaneme přímo do soudní síně a společně s ostatními sledujeme vývoj Majina případu. Jakého?


Jak se můžete dočíst už na obálce, román Tekutý písek se stal nejlepší švédskou krimi roku 2016. Není divu, že děj je zasazený do soudní síně a je právnicky naladěný - sama autorka vystudovala práva a jako právnička nějaký čas působila, dokud se neusadila v Bruselu a nezačala psát na plný úvazek.

Příběh nás seznamuje s Majou, která se ze dne na den stala nejnenáviděnější (zvláštní to slovo) teenagerkou ve Švédsku. Proč? Po příjezdu na Djursholmskou střední školu našli policisté Maju ve třídě jako jedinou přeživší, s mrtvým Sebastianem v náruči a ostatními spolužáky a profesorem postřílenými. Proč zrovna Maja přežila? A za co všechno může?

Autorka nás poté provádí soudním procesem, v němž nenajdete ani zmínku o policejním vyšetřování, k mé velké radosti. Policejnímu vyšetřování v knihách většinou moc nerozumím a nějak extrémně mě nebaví. Zato právnický thriller? Žádný jsem nečetla a jsem moc ráda, že právě Tekutý písek se stal tím prvním. 

Nejenže jsme s Majou po celou dobu v soudní síni, dozvídáme se různými flashbacky i detaily o jejím životě před vazbou. Především o jejím bývalém příteli Sebastianovi, který pří masové vraždě sám zemřel. Ale je to právě on, kdo celý útok vymyslel. Protože Sebastian nebyl psychicky v pořádku. Zpočátku ano. Byl synem nejbohatšího Švéda, všichni ho zbožňovali a nemusel ani hnout prstem. Nikdo ovšem netušil, že jeho osobní život není ani zdaleka dokonalý. Jeho matka ho opustila, když byl malý a jeho otec ho naprosto nenáviděl. Sebastian se proto utápěl v alkoholu a drogách. Ale přesto se navenek snažil vypadat ,,normálně''. Proto se ho Maja chytla a začali spolu chodit. Až potom se dozvěděla, jak na tom Sebastian je. A teď za to nese následky. 

Jak bude o Maje nakonec rozhodnuto?

Páchne to tu po zkažených vejcích. Vzduch je šedý a zamlžený střelným prachem. Všichni kromě mě jsou postřílení. Já nemám ani škrábanec.

Tekutý písek na vás bude působit tím ,,pravým'' severským pocitem, kdy vám bude běhat mráz po zádech, ale přitom budete nedočkavě otáčet stránkami, abyste se dozvěděli, jak celý příběh skončí. Příběh je navíc vyprávěn v ich-formě, takže se přímo z Majina vyjadřování můžeme dozvědět, jaká vlastně byla a jaký postoj ke všemu měla. Jak jsem již psala, velmi oceňuji, že tento thriller je zařazen pod právnický - myslím, že policejních krimi bylo už více, než dost, a děj ze soudní síně je přeci jen napínavější. A také garantuji, že názory a pohled na situaci budete měnit každou kapitolu.

Nic totiž není, jak se zdá a rozhodnout o vině či nevině bude proto velmi obtížné.

Hodnocení:
8/10

Za recenzní výtisk moc děkuji Euromedii (Knižnímu klubu). Knihu si můžete koupit zde.


Continue reading Tekutý písek

pátek 1. září 2017

Gemina


Autor: Amie Kaufmann, Jay Kristoff

Nakladatelství: Bonzoi Books (Penguin Random House)

Rok vydání: 2016 (originál)

Žánr: sci-fi

Gemina je druhým dílem série Illuminae, která po celém světě (včetně České republiky) zaznamenala ohromný úspěch. Nejen díky akčnímu a propracovanému ději, ale především díky nádhernému a originálnímu zpracování. Zajímá vás, co se stalo před příběhem Kady a Ezry? Pak si Geminu musíte přečíst!


Jay Kristoff a Amie Kaufmann ukázali nové a velmi zajímavé zpracování příběhu, který je vyprávěný prostřednictvím tajných dokumentů, chatů a záznamů z rádií a kamer. Nejinak je tomu i ve druhém díle, který je snad ještě delší, než první díl.

Myslíte si, že se příběh zabývá stejnými hrdiny? Pak jste na omylu. I k mému velkému překvapení se Gemina odehrává chvíli před příběhem Illuminae a poté chvíli i kontinuálně s ním. Ani hlavní postavy nejsou stejné. Autoři nás seznamují s Hannou a Nikem, kteří už nemůžou být více rozdílní. Zatímco Hanna je dcerou velitele, Nik je vězněm. Tito dva se vlastně potkali jen náhodou, když Hanna zatoužila po nějakém ,,zakázaném ovoci'' - v tomto případě po povzbuzujících prášcích. Nikdy jí ovšem nenapadlo, že zrovna oni dva nakonec budou mít za úkol zachránit celou jejich planetu, když na její území násilně vtrhne muž, který jí chce celou obsadit. A zároveň vyhladit všechny její obyvatele. Hanna a Nik to ovšem tak nehodlají nechat a navzájem si pomáhají.

Nepřítel je ovšem velmi silný...

Thing is, Nik, you don't know the first thing about me. I mean, you know my name. You know my favourite flower. And you know not to try and touch me unless you want your arm broken.
Pravdou je, Niku, že o mně nic nevíš. Tedy, znáš mé jméno. Znáš mou oblíbenou květinu. A víš, že nemá cenu pokoušet se mě dotknout, pokud ovšem nechceš mít zlomenou ruku. 

 Gemina se nese ve stejném duchu, jako Illuminae. Dalo by se říci, že je možná ještě trošku akčnější,
než první díl. Pokud se těšíte na krásný vzhled, máte se na co těšit. Znovu je nám dovoleno nahlédnout do tajných zpráv (zcenzurovaných, samozřejmě) a společně s hrdiny řešit zapeklitou situaci. Kniha vás nepustí, dokud ji nebudete mít celou přečtenou. A že je to docela fuška! Má totiž úctyhodných 659 stran. Musím se vám ovšem s něčím pochlubit - v rámci Dne nepřečtených knih 2017 jsem (k mému velkému údivu) tuto knihu dočetla - za jeden den jsem přečetla 559 stran! Konečně byla po deseti měsících ležení na polici přečtena.

Což vypovídá o tom, jak moc je kniha čtivá, že?

I přesto, že by vám zpočátku mohlo být líto, že se příběh Kady a Ezry nebude dále vyvíjet, nezoufejte. Nějací staří známí se v Gemině přeci jen objeví...
A nové postavy si přeci jen také oblíbíte.


Hodnocení:
7/10






Continue reading Gemina

čtvrtek 24. srpna 2017

The Power



Autor: Naomi Alderman

Nakladatelství: Penguin Books

Rok vydání: 2017, 2016 (originál)

Co by se stalo, kdyby se společnost obrátila vzhůru nohama a výchozí postavení zastávaly ženy? Ženy, které v sobě probudily neskutečnou a bolestivou moc, kterou můžou zabít každého muže, který se na ně jen špatně podívá? A hlavně - kam taková společnost povede?


The Power od autorky Naomi Alderman se ihned po vydání stalo bestsellerem. Sklízí chvály od všech novin a časopisů a všude jsou na ni obrovské reklamy. Aby také ne, když má tak originální příběh a nápaditou obálku. 
Příběh pojednává o moci. O ženách a mužích. O jejich postavení. Jak tomu bylo nespočet let, muži zastávali ve společnosti vyšší postavení než ženy. Vždy měli lepší příležitosti a byli více cenění. Tak to prostě bylo. Ženy ovšem v sobě znenadání probudily neskutečnou moc. Moc, která dokáže zabít kohokoliv, koho se dotknou. Na kůži způsobí jizvy a po chvíli vyvolá takovou bolest, že se nedá vydržet. 
A tak se to stane. Ženy jsou rázem na vrcholu a muži jim slouží. Jak ovšem taková společnost, která byla dlouhá staletí vždy patriarchální, najednou vydrží? To se dozvíme i díky různým pohledům čtyř lidí, kteří moc buď sami mají, nebo se o ní zajímají.

The Power měla opravdu velkou reklamu. V Anglii jsem měla možnost v každém knihkupectví
narazit na stoleček, na němž byla tato kniha vyložená, společně s doporučením od knihkupce či úryvku z nadšené recenze nejprestižnějších novin. V jednom byla dokonce obálka namalovaná na zdi. Všichni byli z knihy očividně nadšení.
Všichni až na mě.

There's a crackling flash and a sound like a paper snapper. She can smell something a bit like a rainstorm and a bit like burning hair. The taste welling under her tongue is of bitter oranges. The short man is on the floor now. He's making a crooning, wordless cry.
Objeví se praskající záblesk a zvuk jako (?). Cítí něco jako bouřku a něco jako hořící vlasy.  Chuť vytvářející se pod jazykem je jako hořké pomeranče. Malý muž je nyní na podlaze. Vydává bezeslovný pláč.

Knize jsem tolik věřila, ale nakonec pro mě byla hořkým zklamáním. V poslední době se mi stává, že čtu knihy, do jejichž příběhu se nemůžu ponořit. Který mě nepohltí natolik, abych se těšila, až se vrhnu na další pokračování příběhu. A to je velká škoda, protože neznám lepší pocit, než právě tento. 

I přesto, že kniha měla opravdu velký potenciál - především díky originálnímu příběhu -, jednoduše jsem se v ní ztrácela. Postavy mi k srdci nepřirostly a příběh rozhodně nebyl mix Hunger Games a The Handmaid's Tale (kterou jsem bohužel také nedočetla). Nenechte se zmást všemi doporučeními, které jsou v knize dokonce na čtyřech stránkách. 

The Power je učebnicovým příkladem knihy, která by se mi líbila mnohem více, kdyby kolem ní nebyl takový poprask.


Hodnocení:
5/10

Continue reading The Power

čtvrtek 10. srpna 2017

,

BLOG SLAVÍ TŘETÍ NAROZENINY!

Zdravím, mí milí čtenáři!
Nevěříčně kroutím hlavou a sama nemůžu uvěřit tomu, že blog (respektive blogspot) už funguje neuvěřitelné tři roky! Vždyť ještě nedávno jsem si recenze psala do sešitu s tím, že se nechci nikdy odevzdat internetovému světu. Jenomže víte co? Udělat naprostý opak bylo to nejlepší rozhodnutí, a tak budu vždy neskonale vděčná mé rodině, která mě nakonec k tomu, abych si založila blog, dokopala. 
Je sice pravda, že někdy blog ,,zeje prázdnotou'' (to se otáčím na tebe, náročná školo!), ale vězte, že bych v sobě cítila něco... velmi zvláštního, kdybych nenapsala recenzi na knihu, kterou jsem právě přečetla. Kdybych si blog nedejbože odstranila. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, protože vaše komentáře mě vždy zahřejí u srdce! A o to se rozhodně připravit nehodlám!

Blogu jsem vděčná v mnoha ohledech - díky němu jsem poznala mnoho úžasných lidí, díky němu jsem si založila i Instagram a v neposlední řadě jsem si přeci díky němu založila i YouTube kanál! A to jsou jedny z nejlepších věcí, co mě v životě potkaly. Přinesly mi tolik dobrého!

Nicméně, už jsem asi příliš sentimentální, takže tento krátký článeček pomalu ukončím. Ale moc vám všem děkuji za vaši podporu a přízeň a vězte, že mě Klářiny knihy každým dnem baví víc a víc! A doufám, že vás budou bavit i nadále!















Continue reading BLOG SLAVÍ TŘETÍ NAROZENINY!

sobota 5. srpna 2017

Marlena


Autor: Julie Buntin

Nakladatelství: Picador

Rok vydání: 2017 (originál)

Přátelství jsou jednou z nejlepších věcí na světě. S přáteli se smějeme, zažíváme věci dobré i zlé a tvoříme si nádherné vzpomínky. Tedy, alespoň tak by to mělo vypadat. V nějakých případech je ovšem přátelství spíše zkázonosné...


Newyorčanka Julie Buntin před knihou Marlena publikovala v mnoha časopisech. Marlena, kniha, která nese jméno jedné z hlavních postav, pojednává o přátelství. Vcelku jednoduchý příběh, řekli byste si. Nicméně, není přátelství jako přátelství.

Cath se po rozvodu rodičů přestěhuje do malého městečka Silver Lake v Michiganu společně s mámou i s bratrem Jimmym, aby začali nový život. To ovšem Cath, slušňačka se skvělými výsledky na prestižní soukromé škole, netušila, jak moc se změní.
Potká totiž Marlenu, která bydlí s jejím tátou a malým bráškou ve vedlejším domě. Marlena je o dva
roky starší a je naprostým opakem Cath. Je divoká, nespoutaná a vyžívá se v nelegálnosti. To ovšem na první pohled není vidět. Jak mohla Cath tušit, že tato hubená blonďatá dívka je v nitru ďábel? A navíc, měla snad Cath jinou možnost? S kým jiným se v tomto ,,zapadákově'' měla bavit?

A tak se tyto dvě skamarádí, přičemž Marlena začne nevinné Cath ukazovat nový svět plný alkoholu, cigaret a drog. A začne ji stahovat do hlubin.

Jak dopadne toto zkázonosné přátelství?

Měla jsem tak vysoká očekávání. Spoustu lidí knihu totiž dostávalo v rámci boxů a anotace vypadala tak dobře! A proto, když se mi naskytla možnost, že mi známý doveze knihy z Londýna, neváhala jsem a ihned si zažádala o tuto. A hned jsem jí také začala číst. 
Jenže. Očekávání byla asi příliš velká. Marlena se hodně podobá knize, kterou jsem četla dříve tento rok, a to Beautiful Broken Things. Narozdíl od Marleny jsem u Beautiful Broken Things neměla žádná očekávání. Ta kniha mě tak překvapila! Byla čtivá a velmi napínavá. Takový pocit jsem ovšem u Marleny vůbec neměla. 
Přiznám se, že se mi do knihy nechtělo,  špatně se mi dostávalo do příběhu a skoky mezi Michiganem a New Yorkem také moc nepomohly, protože část, kde je Cath už dopsělá žena žijící v New Yorku a vzpomíná na Marlenu, byla neuvěřitelně nudná. Naštětstí tato část nikdy neměla více stránek. 

Každopádně, zdá se mi, že kniha měla dobrý námět, ale naprosto nevyužitý. Postavy vám k srdci vůbec nepřirostou a jediné, co mě nutilo k tomu, abych knihu vůbec dočetla, bylo, abych se dozvěděla, co se stalo Marleně. A to opravdu nestačí. Takže pokud se vám líbí téma zkázonosného přátelství, kniha Beautiful Broken Things je jednoznačně lepší. 
A čtivější.


Hodnocení:
4/10








Continue reading Marlena

neděle 23. července 2017

Dubajský speciál ve fotkách!

Zdravím, mí milí čtenáři!
Jak už bývá zvykem, k natočenému speciálu vydávám i článek s fotkami. Je jich dost, takže pojďme hned na ně!




Books Kinokuniya jsem viděla hned první den a byla jsem nadšená! Nádherné velké knihkupectví!


A tohle je akvárium PŘÍMO V OBCHOĎÁKU.

V Dubaji mají také prý největší obchod se sladkostmi na světě jménem Candylicious (a prodávají tam i tyto Reese's)!

Já s Harrym Potterem mezi dubajskými budovami.


A toto je část za The Dubai Mall, kde se každý večer rozeznívaly fontány a v pozadí svítila Burj Khalifa!

Burdž-al-Arab je prý SEDMIHVĚZDIČKOVÝ hotel.

A jako vždy s knihou na pláži!

Není to sice moc vidět, ale v dalším obchodním domě, Mall of the Emirates, byla lyžařská sjezdovka. Přesně tak. UVNITŘ!

A tohlle už je vnitřek Mall of the Emirates.

Any The Dubai Mall nezaostávalo za Mall of the Emirates, tak si do centra umístilo ledovou plochu. HAHA.

Další Reese's!

A tady už jsme uvnitř Dubai Aquarium...

...jak jinak, než s knihou!

MEDÚZA!

I čtení u bazénu musí být, že?

A já myslela, že Tim Hortons je jenom v Kanadě...

Pózuji s martinusáckým tričkem u přístaviště barevných lodí Dhou Wharfage!

A tady už jsme s Áďou na tradiční loďce abra.

Takový byl z abry výhled!

Další fotka s novou knihou...

...a typická Áďa.

Kniha u fontán...

...a fontány samotné!

Osvětlená obrovská Burj Khalifa!

A tady už jsme v moderní části Dubai Marina (hrozně mi připomínala Vancouver).

Já s Áďou (to byste neřekli, že).

A já s knihou (to byste taky nečekali).

Tahle část se mi opravdu líbila!

A tady už jsme na JBR Open Beach.

VELBLOUD!



Výhled z Burj Khalify byl FENOMENÁLNÍ!


Až budete v Dubaji, do Madinat Jumeirah se určitě podívejte!



Ale taky se nezapomeňte podívat do BookMunch Café!



A tohle byla historická část Al Fahidi s různými galeriemi a uměleckou kavárnou!

To už je vše! Jsem moc ráda, že jsem měla tu příležitost navštívit Dubaj - jejich budovy jsou velmi zajímavé, ale je to město, které stačí - podle mého názoru - navštívit jednou. Přeci jen, to město je staré v podstatě padesát let, takže o žádné historii zde mluvit nemůžete.



Continue reading Dubajský speciál ve fotkách!